Historie trempování

Tramping nebo i tremping je české a slovenské občanské lidové hnutí inspirované Ligou lesní moudrosti respektive woodcraftem, skautingem. Podle české legendy je dost často prezentován zjevně mylný názor, že trampování nemá ve světě obdoby v žádném jiném státě, než českém nebo slovenském. Nicméně lze dovodit, že český tramping měl vždy svá dosti osobitá a často i velmi výrazná specifika.

Trampování

Oficiálně se za vznik trampingu jako prvopočátku svobodného tuláckého života považuje r. 1918, kdy se první kamarádi vrátili z front 1. světové války. Ve 20. letech se potulování krajinou stalo masovou záležitostí, nejspíše jako odezva na hospodářskou krizi v republice, kdy se po vlasti potulovali dezertéři i bezdomovci, kdy ale i zaměstnaní lidé cítili potřebu utéci od civilizačních problémů do klidu přírody mezi kamarády. Na osadách se začal provozovat sport. Pojem tramp pochází z angličtiny a používal se v Americe jako označení pro tuláka, nebo sezónního dělníka, často člověka nerespektujícího všeobecně vžité konvence okolní společnosti, či osobu pohybující se na okraji společnosti a vyhýbající se vžitým společenským pravidlům a povinnostem. Běžně šlo o osobu bezprávnou a bez majetku či společenského postavení.

Do češtiny pojem "tramp" vstoupil pravděpodobně převzetím tohoto termínu z dobových překladů románů Jacka Londona začátkem minulého století. Obecně se uvádí jako zdroj pro tento pojem Londonův román Cesta [The Road].

Adekvátně bývá pojem tramping též označován slovem vandr či „vandrování“, což je významový posun od původního dnes již zastaralého významu tohoto slova; dále bývá označován též, slangovým výrazem čundr resp. „čundrák“, z původně německého "tschundern" - "toulat se". Pojem "čundrák'" býval původně poměrně pejorativní označení, později ztratil svůj hanlivý význam a zlidověl.

Tramping je výrazně společenský fenomén, typický a charakteristický pro české a slovenské městské a průmyslové aglomerace, po vzniku samostatného Československa. Označuje neorganizované hnutí jehož jádrem bývali převážně teenageři. Tramping jako hnutí jim umožňoval realizovat své představy o životě a klasické touhy mladých lidí po romantice, dobrodružství, vztazích založených na přátelství a vzájemné důvěře malých skupin a na jednoduchém a přírodním způsobu života, který si mohou dospívající , jinak svazovaní konvencemi společnosti, vytvářet podle svých představ. První trampové bývali obvykle lidé pocházející z chudších sociálních vrstev a nezaměstnaní, kterým tento způsob života společensky vyhovoval. Později, když se hnutí zpopularizovalo v širších vrstvách české společnosti se k trampům řadila i mládež ze středních vrstev, módně i vyšších společenských vrstev, tzv. "astracháni".

První čeští trempové byli starší skauti (roveři), kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské organizace, ale měli vztah k přírodě a romantice. Bylo to v letech první světové války. Název tramp se tehdy ještě nepoužíval, říkalo se jim divocí skauti.Trempové postupně objevovali tehdy ještě neosídlenou přírodu zejména v jižním okolí Prahy, především v povodí řek Vltavy a Sázavy, později i v povodí řeky Berounky či v hlubokých lesích na Brdech či na jejich lesnatém předhůří, na Hřebenech. Tramping se ovšem posléze rozšířil v menší či větší míře do všech koutů bývalého Československa.

Rok 1915 - Turisté na Bubnu
Rok 1915 - Turisté na Bubnu

Rok 1925 - Průvodce trempa
Rok 1925 - Průvodce trempa

Nadšeni trempingem však rozhodně nebyli všichni, svobodný tramping se rozhodně nezamlouval politikům. Na jaře r. 1931 byl schválen tzv. Kubátův zákon, který zakazoval vstupovat do lesů (na ochranu majitelů lesů). Samostatné dvojice muže a ženy musely předložit oddací list, jinak následoval trestní postih. V Praze byla na ochranu trampských zájmů založena organizace Trampských obranných výborů (TOV). Trampové se začali sjíždět do Prahy, psát do novin, rozmnožovat a roznášet letáky, soudit se se státem, pořádat demonstrace, až si v r.1935 vybojovali zrušení tohoto zákona. Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9.dubna 1931 č.180236 ia 1931, 16-ai 1930, kterou se vyhlašují opatření proti výstřelkům campingu a trampingu.

„Na základě ustanovení článků 2 a 3 odst. 1., zákona ze dne 14.července 1927 č. 125 Sb.z. a n. o organisaci správy zakazují při campingu a trampingu: Všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných, nebo veřejně dostupných, kterým se ruší neb ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení zejména: společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech – vyjímaje táboření rodinné -, pobíhání v nedostatečném úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného, dále nošení zbraní, zvláště zbraní zakázaných bez platného zbrojního pasu a koupání na místech zakázaných.
Přestupky této vyhlášky, jejíž účinnost počíná dnem vyhlášení, trestati budou – bez újmy soudního stíhání – politické úřady I. stolice tresty na penězích od 10 Kč do 5000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů.

První podnět k tažení proti trempům dal v roce 1924 osobně náčelník Svazu junáků - skautů A.F.Svojsík, který na ně obrátil pozornost policie a četnictva. Stali skupinou občanů, která se vymkla státní kontrole, která popírala výchovné metody ve společnosti obvyklé, která vytvořila svobodný a demokratický stát ve státě. Mnozí novináři a spisovatelé líčí trempy ve svých článcích a pseudovědeckých úvahách jako směšné podivné figurky, které kdesi v lesích hledají neexistující svět. Posměšných nádechem ve svých výtvorech snižují význam a vliv trempského hnutí na formování části naší společnosti.

Je na místě připomenout, že trempy považoval komunistický režim za své přední nepřátele. O tom svědčí osobní zážitky stovek trempů, kteří byli vystaveni bezdůvodným perzekucím a provokacím ze strany někdejší Veřejné Bezpečnosti, pomocníků Veřejné Bezpečnosti, či pomocníků pomocníků Veřejné Bezpečnosti. Vzpomeňme na šikany ze strany Pohraniční stráže v lokalitách ještě na hony vzdálených od svobodné hranice a jejich mladé pomocníky, pionýry-udavače. Zážitkem byly také neustálé kontroly občanských průkazů na nádražích a ve vesnických hospodách, ale i přepady potlachů tlupou příslušníků VB. Vždyť tremp byla osoba neorganizovaná, která místo toho, aby se zúčastnila pracovní soboty bloumala po lesích. A bez požehnání bolševických úřadů!

Rok 1915 - Turisté na Bubnu
Gutštejn - 60. léta 20. století

Rok 1925 - průvodce trampa
Rok 1925 - průvodce trampa
Rok 1925 - průvodce trampa

Náš kraj začali objevovat první trempové za dob 1. Československé republiky, ale již po roce 1935 se začaly projevovat nepřátelské postoje tehdejšího německého obyvatelstva a trempink v pohraničí víceméně končí. Za dob Protektorátu, kdy byla hranice Velkoněmecké říše těsně za Plzní a světem otřásala 2. světová válka, je trempování zcela nemožné.

A tak teprve v padesátých letech minulého století vyjíždějí trempové z Plzně směrem na západ, kde hlavní lokalitou se stává řeka Mže a okolí hradu Buben. Ovšem výstavba Hracholuské přehrady, rychle se rozrůstající Plzeň a s tím spojené aktivity obyvatelstva situaci mění. Trempové jsou postupně vytlačováni chataři, zahrádkáři, organizovanými turisty a podobnou havětí a jsou donuceni táhnout jako lososi vzhůru proti proudu Úteráku, Hadovky a Kosího potoka, aby zde našli polorozpadlé trosky mlýnů, bunkry prvorepublikové obranné linie a hlavně jednu z nejkrásnějších hradních zřícenin – Gutštejn. Vznikají nové osady, v lesích rostou sruby a vesele se rozvíjí osadní život.

Trempování

Tato trempská idyla však nemá mít dlouhého trvání. Přichází začátek šedesátých let a s ním i politováníhodná událost, která změnila pohled místních obyvatel na trempy. Parta opilých trempů řádila na Krasíkově. Kostel byl zdemolován vandaly, včetně mumifikovaných pohřbených těl, vzácných varhan, lavic a oltáře a je od té doby veřejnosti nepřístupný. Tento případ dal podnět tehdejší Veřejné Bezpečnosti k tvrdším postupům a mezi místními vyvolal pocity strachu a averze vůči trempům.

Teprve postupné politické uvolňování šedesátých let a hlavně události roku 1968 přinášejí zlaté období trepmpingu. Lokálka se každou neděli na zastávkách Trpisty, Lomnička a Strahov plní trempy. Prostory vagónů okamžitě zaplní vůně jehličí a kouře, na policích přistávají usárny a teletiny, na nichž kraluje řádně očouzený ešus. Hospody v Hradišti, Cebivi, ale i jinde, jsou po víkendové večery narvány trempy a znějí starými trempskými písněmi.

US torna, usárna, uzda US torna, usárna, uzda
US torna, usárna, uzda

Tele, teletina Tele, teletina
Tele, teletina

Na osadách, které vznikly hlavně v údolí Hadovky a Úteráku jsou pořádány časté potlachy. Slovo potlach je skutečně pravé české slovo odvozené od prachobyčejného potlachání si u ohně. A u ohňů se nejen tlachalo, ale i zpívalo a hrálo, přes den se sportovalo, soutěžilo a rozvíjela se osobitá kultura. Samostatné pojednání by si zasloužila trempská muzika. O tom jak hora skrývá slunce pod klobouk, mladý kovboj se řítí peřejí za svou milou a ze skály pod starou sosnou to vše pozoruje snad ještě starší tulák. Na břehu stojí zlatokop Tom a má čas, protože chlapci z Rikatada poženou svoje stáda až za sedmnáct dní. A stařičký ušlý šerif z Askalony , kterému u nohou sedí nazrzlá psice, přemýšlí o morálce jisté slečny Marty, kterou údajně zná celá parta. No doufejme, že ve vší počestnosti.

Ne, ani náhodou si nechci dělat legraci z trempských písní. Jsou krásné, romantické a patří k ohni a do venkovských hospod. Ač jim někteří vyčítají jistou dávku naivity, jsou nesmrtelné a dovoluji si tvrdit, že se spolu s národními písněmi řadí ke zlatému fondu české hudby.

Trempování Trempování

Ale dost o hudbě, na toto téma by se toho dalo napsat mnoho, ale myslím si, že ve vsi na to máme povolanější.

Ráno na kolejích u Strahova
Ráno na kolejích u Strahova

V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století je Gutštejn s okolím jednou z nejvyhledávanějších trempských lokalit v tehdejším Československu. Nebylo v zemi trempa, který by tato místa nenavštívil nebo o nich alespoň neslyšel. Vždyť hrad, lokálka a hradišťská hospoda se svéráznou paní hostinskou patřily k vyhlášeným atrakcím.

Zvadla na potlach
Zvadla na potlach
Zvadla na potlach

Do roku 1989 se situace prakticky nemění, po tomto roce však díky změněné politické a hospodářské situaci pomalu trempové z kraje mizí. Kamarádi, kteří jezdili na vandry kvůli úniku z reálného socialismu, nacházejí jiné možnosti seberealizace, mnozí se vrhli na podnikání, jiným již brání v ježdění stáří. Ve velkém se také podepsala možnost neomezeného cestování do ciziny, na Západ o kterém celou dobu jenom snili.

U Hadovky
U Hadovky

Sídla dřívějších osad se mění na rekreační sídla a jen sporadicky lze ve vsi vidět trempy juniory. Staří bardi vyjedou jednou za čas na potlach, na kraji lesa zaparkují své vozy, zavzpomínají a zase odjedou.

Přesto věřím, že trempské hnutí bude pokračovat dál, trempský život se udrží nejspíše proto, že má čím oslovit nové generace a že se stále objevují lidé, kteří svobodu opravdu chtějí a potřebují alespoň občasnou dávku této drogy.

Ahoj

A H O J

HH září 2010

comments powered by Disqus