Lokálka Pňovany-Bezdružice

Dopravní spojení Lázní Konstantinových a blízkého okolí se Stříbrem bylo kolem roku 1880 zajišťováno omnibusy. K ranním vlakům do Stříbra jezdil omnibusový spoj, jízdní doba byla asi 4 hodiny. Kromě koňského omnibusu si šlo samozřejmě také pronajmout vlastní povoz. Jízdní doba byla pro hosty lázní neúnosná, také doprava zboží byla drahá a pomalá, začalo se tedy uvažovat o stavbě lokální dráhy.

Iniciativy se ujal v roce 1897 bezdružický notář A. Scheiber a začal vyjednávat s c. k. rakouským ministerstvem železnic ve Vídni, s okresními zastupitelstvy, finančními magnáty knížetem Lowensteinem a rytířem Kubinzkým z Trpíst.

Proti stavbě železnice se však ostře postavil stříbrský svobodný pán ze Strézowicz, okresní rada a majitel pošty, která obstarávala poštovní styk pro celé Bezdružicko. Vycítil totiž v železnici konkurenci a přiměl tedy všechny starosty a radní, aby proti železnici protestovali.

Notář Scheiber se však chytře obrátil na ministerstvo války ve Vídni a to nutnost stavby dráhy Nový Dvůr (Pňovany) - Bezdružice uznalo. Položilo si jen podmínku, aby vojenské vlaky mohly přijíždět přímo na místní dráhu. A tak v roce 1899 stavební firma Luigi Telli & Wilhelm Plenkner začala s budováním místní dráhy.

Typizované nádražní budovy byly postaveny v Pňovanech (Nový Dvůr), Blahoustech (Malovicích), Trpístech, Cebivi, Strahově, Kokašicích (Konstantinovy Lázně) a v Bezdružicích, kde také vznikla malá výtopna o třech stáních. Samozřejmostí v každé stanici byla nakládací rampa s dřevěným skladištěm. Mostní váha vznikla v Bezdružicích a Kokašicích. Voda pro parní lokomotivy se nechala zbrojit ve vodárně v Bezdružicích a na trati v blízkosti stanic Strahov a Trpísty, kde byly u vodotečí vybudovány jímky, odkud byla voda čerpána pulsometrem poháněným parou z lokomotiv. Stavba šla natolik rychle, že už 6. června 1901 byla slavnostně zahájena na trati pravidelná doprava.


Provoz lokálky

O prvních letech provozu dráhy se toho zatím moc neví. První konkrétní zápisy ze staniční kroniky v Pňovanech pocházejí až z roku 1918.

Dráha ve své době znamenala velký pokrok pro kraj. Na Bezdružicko se snadno dostaly suroviny, zejména uhlí a odvoz dřeva, zemědělských produktů a čediče z lomu na Hradišťském vrchu se zjednodušil.

Komfort železnice ocenili lázeňští hosté a první cestovatelé. Pro většinu obyvatel zemědělských oblastí však byla jízda vlakem luxusní záležitostí, ostatně i potřeba přepravovat se vůbec někam zde nebyla vysoká.


Lokálka v době první republiky

Rok 1918 nepřinesl dráze Nový Dvůr - Bezdružice žádné výrazné změny. Těsně po převratu sice stanici Nový Dvůr obsadila ozbrojená hlídka stříbrského německého Volksturmu, ale ta je po několika dnech vojenskou pohotovostí z Plzně odzbrojena. Drážní zaměstnanci během roku 1919 přísahali svým nadřízeným věrnost republice. Od 1. května 1924 přestal sloužit v Bezdružicích výpravčí a na trati byl zaveden zjednodušený způsob řízení dopravy přes výpravčího v Novém Dvoře. Pro neutěšené provozní výsledky většiny soukromých železničních tratí v Československu (především lokálky) bylo v roce 1925 provedeno na základě zákona jejich zestátnění. Snahou bylo vytvořit jednotný státem řízený dopravní podnik s ucelenou koncepcí a hospodářstvím a uchránit tak zájmy železniční dopravy. Původní vlastník lokálky, Akciová společnost Místní dráha Nový Dvůr - Bezdružice, byla likvidována a provoz od roku 1925 převzaly Československé státní dráhy.

Další výrazné změny na trati do Bezdružic přinesl až první rok hospodářské krize. K 29. březnu 1930 zahájilo provoz nákladiště čedičového kamene u Břetislavi, kam byla z lomu na Hradišťském vrchu vybudována tížní lanovka.

V té době se již několik let potýkaly ČSD se zvyšující se konkurencí ze strany automobilové a autobusové dopravy. Na Bezdružicku byla od roku 1929 v provozu autobusová linka podnikatele Röhlinga z Plané u Mariánských Lázní přes Lestkov do Lázní Konstantinových. Svou cestovní rychlostí vážně dráze konkurovala. Na lokálkách s provozem parních smíšených vlaků se však o zvýšení cestovní rychlosti nedalo uvažovat. Proto zahájily ČSD vlastní program motorizace osobní dopravy.

K 15. květnu 1930 se zabydlely v bezdružické remíze dva kolejové autobusy Tatra. Přinesly výrazné zvýšení cestovní rychlosti, pohodlí a na trati díky jejich operativnosti a nižším nákladům přibylo více spojů. Jízdní řád se v té době začal podobat tomu, jaký známe z trati dnes. V té době se také otevírají nové zastávky zřízené díky nasazení motorových vozů - Lomnička a Břetislav.


Odtržení Sudet a lokálky od Československa

V druhé polovině třicátých let se situace v kraji přiostřila. Reakcí na agresivní výstupy fašistického Německa a sudetských Němců vůči Československé republice byla stavba pohraničního opevnění. Jedna z jeho linií prochází i údolím Mže a Úterského potoka. Ve stanicích Nový Dvůr, Trpísty, Cebiv a Bezdružice se vykládal v letech 1936-1938 materiál na stavbu pevnůstek.

V říjnu 1938 je však celý kraj postoupen Německu. 2. října byli evakuováni zaměstnanci staničních úřadů Bezdružice a Kokašice do Nového Dvora. Od 3. října byla udržována doprava pouze v úseku Nový Dvůr - Trpísty a na hlavní trati Plzeň - Stříbro. Události se však řítily nezadržitelně vpřed, 8. října byla předána stanice Nový Dvůr obecnímu úřadu v Pňovanech.

Lokálku začala provozovat DRB (Německé říšské dráhy), kraj se stal součástí Velkoněmecké říše. Vážně se v té době uvažovalo nad stavbou tratě Bezdružice—Teplá.


Lokálka v době poválečné

Válka ve své plné hrůze dala o sobě vědět až 25. března 1945. Tehdy zažilo bezdružické nádraží nálet, při kterém byla poškozena jedna lokomotiva. Patrně šlo o americké stíhačky P-38 Lightning od 82nd FG, které před tím doprovázely bombardéry během velkého náletu na chebský železniční uzel. Bezdružice byly osvobozeny 5. května 1945 americkou armádou. Krátce na to, 26. května projela lokálku obsazovací komise ředitelství státních drah v Plzni. 2. června byla zahájena pravidelná osobní doprava v trati Nový Dvůr - Bezdružice dvěma páry vlaků.

Za zmínku stojí výstavba mohutné nakládací rampy podél 6. koleje na nádraží v Novém Dvoru v letech 1952-54. Stavbaři zde provozovali i malou drážku. Rampa sloužila vojenskému útvaru v Pernarci při nakládání bojové techniky.

Dne 25. března 1956 vytrháním výhybek a kolejiště vlečky u Břetislavi definitivně zaniklo bývalé nákladiště lomu na Hradišťském vrchu. Používat se ale přestalo již počátkem padesátých let. Pouhý rok na to, 16. srpna, byla zprovozněna vlečka Výkupního podniku v Trpístech. Celý areál i vlečka doznaly během pozdějších let rozšíření. V šedesátých letech vzniklo poslední nákladiště na lokálce v Cebivi. Ve stanici přibyla 2. kolej a nakladače skladu lesního závodu začaly plnit plošinové vozy voňavým dřívím.


Lokálka na prahu 21. století

Po listopadových událostech roku 1989 nastoupilo tehdejší Československo cestu společenských a hospodářských změn. Pro kraj to byly změny především k lepšímu, lokálce však nastaly časy boje o přežití. Na tvrdé podmínky na trhu s přepravními výkony v nákladní dopravě nebyl státní moloch Českých drah vůbec připraven a nákladní doprava rychle klesala.

Se zpožděním nakonec na vzniklou situaci České dráhy zareagovaly alespoň v osobní dopravě, nákladní doprava na lokálce živoří. Po roce 1989 zemědělci neměli zájem sypat do půdy velká množství hnojiv a tak jízdy na vlečku Agroservisu v Trpístech pomalu ustávaly. V první polovině devadesátých let se zde také nějaký čas překládal cement do kamiónů jedoucích na západ, ale to nemělo dlouhého trvání. Ostatní dopravci, jako např. Uhelné sklady v Bezdružicích, také přešli na automobilovou přepravu.

Prudký nárůst individuální automobilové dopravy, nedostatečný jízdní řád vlaků, nízká kvalita přepravy - to vše je příčinou odlivu cestujících.

Z lokálky se postupně stává spíše turistická atrakce využívaná turisty, kteří chtějí poznat romantickou krajinu.


Co bude dál?

Těžko odhadnout.

Ze strany majitele lokálky jsou vidět snahy o ukončení nerentabilního provozu, na druhé straně jsou zde skupiny nadšenců a přátel lokální železniční dopravy, kteří oživují původní plán na prodloužení trati do Teplé.

Z krajských úřadů dokonce vyšel nápad na rekonstrukci celé trati pro rychlíkovou dopravu Plzeň - Pňovany - Teplá - Karlovy Vary.

Myslím si, že na tyto akce peníze nejsou a nebudou, což v případě rekonstrukce trati pro rychlíkovou dopravu považuji za dobré. Rekonstrukce by měla za následek přestavbu celé trati (např. narovnání oblouků) a stavební práce by zcela nenávratně změnily jedinečný ráz projížděné krajiny.

A tak lze lokálce do budoucna jen popřát ať nám ještě vydrží v neměnné podobě, neboť ke kraji patří a pro ty, kdož ji používají pouze rekreačně, je jízda s ní nezapomenutelným zážitkem.

Honza Haralík
mirhon@karneval.cz
S použitím materiálů http://bezdruzickalokalka.cz/

comments powered by Disqus